utorok, 5. apríla 2011

O alternativách IV - Komunismus jako alternativa

Michael Hauser | denikreferendum.cz
Co je vlastně alternativou k současnému systému? Když se rozpadá víra v sociálně demokratickou cestu k sociálnímu státu, pak se znovu vrací idea komunismu.

Někdy si člověk připadá jako v divadelní hře, kterou by mohl napsat Hegel. Konec vypadá jako začátek, ale v převrácené podobě. Na začátku, v první fázi alternativ, vystupuje minulý režim jako strašidelná alternativa, která pomáhá ustavit polistopadový neoliberální kapitalismus. Pak se objevuje druhá fáze, v níž se jako alternativa jeví sociální stát. Je tu víra v sociální demokracii jako krotitele dravé zvěře. Až se naučí nové postupy nebo si vzpomene na ty staré, neoliberální kapitalismus zkrotne a nechá se vést k sociálnímu státu.

Tato víra se však drolí. Ani za dvacet třicet let, kdy vládne neoliberalismus, sociálně demokratické strany nedokázaly vztyčit hráze, které by neoliberalismus zastavily. Blairovská třetí cesta selhala, a nový recept není na světě. Sociální demokraté tak používají podobnou rétoriku, jakou známe z minulého režimu: musíme být trpěliví. Sociální stát lze udržet nebo i rozvinout a jenom pesimisté tomu nevěří. Problémy jsou, ale pouze dočasné. Překonejte pesimismus, a pomozte nám zdolávat překážky. Je třeba být optimistou, i když se realita stále více rozchází s naším cílem.

Pak přichází třetí fáze alternativ, jejímž začátkem byly demonstrace v Seattlu v roce 1999 a vznik alterglobalizačního hnutí. Když strany sociálně demokratické nedokázaly zadržet neoliberalismus, mnozí nesouhlasili. Byl to nesouhlas nejen s neoliberalismem, ale i s kompromisy, které sociálně demokratické strany uzavřely s neoliberalismem. Na začátku bylo zjištění, že tu vlastně není žádná významná síla, která by se neoliberalismu postavila rázně na odpor. Alterglobalizační hnutí se dá chápat jako reakce na dlouhodobé selhávání levicových stran.

Jak je to s alternativou? Immanuel Wallerstein mluví o duchu Porto Alegre, o představě jiného světa. Heslo „Jiný svět je možný“ především vyjadřuje proměnu politické imaginace, lépe řečeno její opětovný nástup. Zde je vidět propast mezi duchem Porto Alegre a sociálně demokratickou politikou možného. U sociálně demokratických stran je sociální stát poslední hranicí politické představivosti. Nejde se dál než k představě, že sociální stát nám zůstane. Duch Porto Alegre k nám mluví tak, že je možné to, co se pro sociální demokracie stalo nemožným: zásadní změna světa, taková, že svět bude jiný.

Hlavní není to, jak přesně má tento svět vypadat, nýbrž probuzení politické imaginace nespoutané tím, co se zrovna jeví jako reálné. V tom tkví historický přínos alterglobalizačního hnutí. Bez probuzení politické imaginace by všechny alternativy působily jako pouhé konstrukce. Po celou dobu tu byly nějaké návrhy alternativ, ba rozpracované modely jiné společnosti, ať už tržní socialismus Aleca Noveho (viz jeho „Ekonomika uskutečnitelného socialismu“), Albertova a Hahnelova participativní ekonomika, parecon, nebo Cockshottův a Cottrellův kybersocialismus spojující kybernetické plánování s radikální demokracií.

Nezáleží totiž jenom na tom, jestli existují návrhy alternativní společnosti, ale i na tom, zdali je tu hnutí, které nějakou alternativu hledá. Co duch Porto Alegre změnil, je vztah k těmto návrhům. Už nepůsobí pouze jako abstraktní teoretické diskuse, nýbrž také jako odpověď na to, co určité hnutí hledá.

Hlavním omezením alterglobalizačního hnutí však je, že se zaměřilo na boj s neoliberalismem, ale ne s kapitalismem. To byl jeden z důvodů, proč toto hnutí zůstalo nesoudržné a nedospělo k nějaké globální politické struktuře, která by něco reálného změnila. Proti neoliberalismu jsou konzervativci, socialisté, komunisté. Jejich shoda je zaplacena tím, že se neshodnou na pozitivně formulovaném programu. Je naším cílem návrat před neoliberalismus (nebo ještě dál), anebo překonání kapitalismu?

Ekonomická krize napomohla tím, že vrátila do hry pojem kapitalismus. To je změna perspektivy. Neoliberalismus se začíná chápat jako určitá varianta kapitalismu. Neběží jenom o neoliberalismus, protože problém leží hloub, na rovině celého socio-ekonomického systému, založeného na soukromé akumulaci bohatství. K tomuto poznání se však dospívá oklikou, tím, že všechen odpor proti neoliberalismu, který zůstává pouze u kritiky neoliberalismu, se ukazuje jako bezúspěšný.

Jakmile se dostaneme až sem, pak se to s alternativami začíná vyjasňovat. Co je vlastně alternativou vůči kapitalismu? Alternativou je systém, který se zakládá na společném vlastnictví základních zdrojů bohatství. Ať už jej pojímáme jakkoliv, jako soustavu samosprávných ekonomických jednotek nebo systém participativního plánování, nevymyslíme přesnější název než komunismus. „Socialismus“ zůstává víceznačný. Za socialistu, třebaže národního, se může prohlásit i Hitler, za komunistu nikoliv. Komunismus je ono hledané slovo pro alternativu vůči dnešnímu systému.

zdroj: http://www.denikreferendum.cz/clanek/9724-o-alternativach-iv-komunismus-jako-alternativa

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára