nedeľa, 11. septembra 2011

Všechno, co jste chtěli vědět o třídě a báli jste se na to zeptat: Jan Keller - sociolog a publicista

JAN KELLER | A-kontra
Co pojem třída vlastně znamená? Probíhají dnes ještě nějaké sociální boje a kdo se jich účastní? Tyto otázky jsme položili několika lidem a organizacím kolem nás, o kterých víme, že si o třídě, třídním rozdělení společnosti a třídních bojích něco myslí a přemýšlí o nich.
Na následujících stranách máte možnost seznámit se s názory lidí z různých sociálních prostředí, rozdílného věku, vzdělání a národností. Někteří odpovídali strukturovaně na jednotlivé otázky, jiní poslali jeden ucelený příspěvek. Čtěte, přemýšlejte, pokyvujte hlavou a rozčilujte se. A posílejte vaše názory týkající se společenských tříd.

1. Jak chápete pojem společenská třída?

2. Existují v současné společnosti třídy? Pokud ano, je jejich podoba stejná jako v minulosti?

3. Jak v nynější době vnímáte sociální boje a kdo jsou podle vás jejich nejdůležitější hráči?

Prof. PhDr. Jan Keller, CSc. - sociolog a publicista. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Zdravotně sociální fakultě Ostravské univerzity. Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj.

Jak chápete pojem společenská třída?


Snad všichni sociologové se shodují na tom, že společnosti jsou nerovně uspořádány. V tomto bodě ovšem shoda končí. Ti, kdo tuto nerovnost považují za oprávněnou, užívají zpravidla termínu „sociální vrstvy“. Naopak ti, kdo se domnívají, že existující nerovnosti jsou nespravedlivé a že výhody jedněch jsou vykoupeny znevýhodněním druhých, hovoří o třídách. Zcela zásadní je právě otázka, zda a nakolik je pozice těch nahoře se všemi výhodami a privilegii umožněna větším či menším strádáním těch dole.

S tím souvisí rozlišení „třídy o sobě“ a „třídy pro sebe“. V prvém případě jde o to, že nespravedlivá nerovnost sice existuje, avšak ti, kdo na ni doplácejí, si toho nejsou vědomi. Myslí si, že jejich nedobrá pozice je důsledkem jejich osobní neschopnosti, smůly anebo řízení osudu. Ti, kdo jsou nahoře, mají pochopitelně zájem, aby si právě tohle ti dole mysleli. Jakmile se ovšem podaří ukázat, že privilegia jedněch jsou založena na znevýhodnění druhých a existují jen díky tomuto znevýhodnění, je to první krok k tomu, aby si lidé uvědomili, že tvoří třídu a že jsou spojeni určitými zájmy, v jejichž realizaci jim ti druzí brání.


Existují v současné společnosti třídy? Pokud ano, je jejich podoba stejná jako v minulosti?

Marxismus se před více než sto lety domníval, že vývoj spěje k polarizaci, takže časem bude proti sobě stát 99 % lidí v pozici chudých vykořisťovaných a zbylé procento budou tvořit ti, kdo z jejich vykořisťování profitují.

Vývoj nastoupený od konce 19. století však šel jiným směrem. Drobní vlastníci sice krachovali, jejich potomci se však nestávali proletáři. V soukromém i veřejném sektoru začaly vznikat velké organizace a jejich zaměstnanci měli vyšší životní úroveň, větší míru jistoty a lepší perspektivu než jejich rodiče – drobní podnikatelé. Zároveň se začíná rozvíjet sociální stát, který téměř sto let vcelku spolehlivě pojišťoval nemajetné před sociálními riziky a před zchudnutím. Rozvoj středních vrstev a rozvoj sociálního státu vedly k tomu, že se předpovědi o polarizaci společnosti nenaplnily.

Zhruba od sedmdesátých let 20. století jsme však svědky opačného procesu.

Střední vrstvy stagnují a zažívají nejistotu, kterou dříve neznaly. Sociální stát je stále více napadán a oklešťován. To znamená, že jsou vyřazovány z činnosti dvě pojistky, které před polarizací společnost chránily.

Teď ale přecházím ke druhé části otázky. Domnívám se, že mají pravdu sociologové, kteří tvrdí, že v současnosti prudce narůstá nerovnost ve společnosti, ale zároveň mizejí třídy. Jde o to, že mizí velké formální organizace, které zaměstnávaly velké masy lidí. Finanční jádra těchto organizací se zbavují svých výrobních částí. Ze zaměstnanců se stávají formálně samostatní dodavatelé a subdodavatelé. To znamená, že jejich situace se individualizuje, nejsou spolu v kontaktu a ztrácejí povědomí o svých společných zájmech. Naopak je mezi ně přenášena konkurence, aby si navzájem sráželi náklady a poskytovali své služby organizačnímu centru co nejlaciněji. Pracovníci v Česku tak připravují o práci své německé kolegy, aby sami přišli o práci vzápětí, až budou výroby přeneseny do ještě chudších zemí.

Nedávno vyšla v Paříži knížka o tom, že jedinou třídu stmelenou vědomím svých vlastních zájmů a programově tyto zájmy uskutečňující je dnes velká buržoazie. Všechny ostatní třídy a vrstvy se daří rozkládat a v konkurenčním boji štvát jejich příslušníky proti sobě. Obrovskou práci přitom odvádějí média.

Ta česká se liší od světových snad jen mírou buranství, s jakou to provozují.


Jak v nynější době vnímáte sociální boje, kdo jsou nejdůležitější hráči?

Ekonomika se rychle globalizuje a spolu s tím se budou stále více globalizovat sociální boje. Jednotlivé národní strany odprava až doleva budou přitom hrát stále menší roli. Jejich zájmem je urvat zbytky z moci a vlivu, který nadnárodní koncerny a finanční toky ještě ponechávají na úrovni jednotlivých států. Bohužel si podobně počínají většinou i odbory. Snaží se hájit zájmy svých členů na úkor lidí bez práce, s neplnohodnotnou (flexibilní) prací a na úkor druhých zemí.

Globalizace tím podrývá základy, na kterých stála politika a sociální oblast až do poměrně nedávné doby. Zároveň ovšem vytváří potenciál pro krystalizaci nových aktérů sociálních bojů. Patří mezi ně občané sociálního státu, který je v důsledku globalizace osekáván, populace celých zemí, které na globalizaci (s výjimkou svých úzkých elit) prodělávají, a vůbec lidé, kteří jsou z hlediska tvorby soukromého zisku přebyteční a nepotřební. Základní otázkou není to, zda se všechny tyto skupiny spojí na obhajobu společných zájmů, ale kdy se to stane. Myslím, že hlavní úlohu v tom nebudou hrát klasičtí dělníci, ale členové středních vrstev, které procházejí a ještě projdou historicky významným otřesem. Velkým nebezpečím je, že mohou na tento otřes zareagovat podobně jako jejich předchůdci ve 20. a 30. letech 20. století. Ti se tehdy většinově přiklonili na stranu fašismu. Boj za záchranu veřejného sektoru, za záchranu sociálního státu a za co nejužší evropskou i mimoevropskou spolupráci je tak zároveň bojem za záchranu demokracie. To není fráze, ale holá skutečnost, které si snad časem a jistě mezi posledními všimnou dokonce i česká média.



[ Zdroj: http://a-kontra.cz/vsechno-co-jste-chteli-vedet-o-tride-a-bali-jste-se-na-to-zeptat-jan-keller-sociolog-a-publicista ]

2 komentáre:

  1. Fašizácie slabnúcich stredných vrstiev, má, podľa mňa, logiku. Ak si rozdrobíme ich aktivitu v ich spoločenskom etablovaní, pridáme hodnotový profil užívaný v bežnej praxi života, tak sa to začína naplňovať v nových dimenziach ich vlastnej existencie. Zmena je pre nich prijaťelná aj v týchto etických hodnotách. Len ten fašizmus bude treba mediálne dobre zabaliť a hlavne skryť v správnych jednoduchých sloganoch bez perspektív pri ich napĺňaní, ...To už je ale problém mediálnych kreátorov (s večnou možnosťou rozoštvávať pri "nesprávnom" vývoji)

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Jestli nějakého filozofa fakt žeru, tak je to právě Keller, zvlášť miluju jak všude nosí ten svůj vythaný světřík a je mu zcela jedno, jestli jde mluvit do televize a nebo kecat do hospody :D

    OdpovedaťOdstrániť