streda 21. decembra 2011

Havel, jak ho nyní všichni vzývají, zemřel už dávno

TEREZA SPENCEROVÁ | literarky.cz
De mortuis nil nisi bene. O mrtvých jen dobře. Přesně tak v roce 1432 italský teolog Ambrosio Traversari přeložil větu, kterou poprvé (snad) použil legendární Diogénes (a přisoudil ji Chilónovi z Lakedaimonu). Fakt nevím, proč se v případě Václava Havla všichni tváříme, že jsme staří Řekové. Že by naše národní choroba -- pokrytectví?

Ráno v trafice jsem si připadala jako za totáče, když umřel Brežněv: „svobodný tisk“ takřka bez výjimky s obří černou titulní stranou a většina s Havlovým podpisem, tím se srdíčkem, jak ho všichni znají. Po dnu více či méně intenzivního lkaní na všech televizích to nebylo až takové překvapení, ale… Titulky bez nápadu, bez invence, povinně a jaksi automaticky „uctívající“ památku VH, aby se nikoho, ale hlavně ničeho nedotkly. Hlavní je, že se stalo „něco“, co může odvést pozornost od drastických ekonomických a sociálních zásahů, které na nás dopadnou za pár dní. A tak se média zahalila ve sladkobolných oslavných frází o velkém humanistovi, který pro nás vybojoval Listopad, svobodu, rovnost, volnost a bratrství, zatímco sám zůstal skromný, nesmělý… Zkrátka, média se zahalila do pohádek v době, kdy pamětníci všech popisovaných událostí ještě žijí. Trapné.

Ano, zemřel muž, který byl a nejspíš i zůstane symbolem Listopadu 1989 (řekli trošku jinými slovy bez větší invence Nečas s Klausem – zatímco třeba Obama v záplavě pustých kondolenčních frází z celého světa legračně zalhal, že byl Havel jeho „celoživotním vzorem“). Není tedy od věci si připomenout projev – už prezidenta -- Václava Havla z prosince 1989, kdy nám -- po dohodě velmocí -- stačilo přijít na náměstí a cinkat klíči. My tomu říkáme dodnes Revoluce. A všichni mediální a medializovaní patolízalové se jeho tehdejšímu projevu zatím vyhýbají. Netuším proč:



„Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, protože brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika.

Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň, sám odstoupím z funkce. Pro mně není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus.

Za svůj třetí úkol považuj i podporu toho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře než ostatní. Žádné potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale nabízeny tém, kteří je nejvíc potřebují.

Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány.

Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat.

Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražovaní? Mnohokráte a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoli sociálních krizí a podobně. Žádné gigantické zdražovaní nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.

Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podlé mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátám základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prosté jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné: NEJDE TO.“



Omlouvám se, rubriku Humor, natož rubriku Nechutný humor na webu Literárek nemáme.

Uznávám na jedné straně, že lidé se mění a vyvíjejí a jen hlupák není s to změnit názor, ale na straně druhé, to, co předvedl Václav Havel v následujících letech, snad může být myšlenkovým veletočem vhodným jen pro Guinnessovu knihu rekordů, psychiatra nebo… byl vůbec kdy takovým, jak se populisticky prezentoval v projevu? Nebude zdražování? Zachováme sociální rovnost? Odstoupím, když se situace zhorší? Nikdy nevstoupíme do žádného paktu? Komu lhal? Nám? Nebo i sobě?

Dovedl náš stát k osudovému rozpadu a v osobním životě (a vynechávám přitom ten opravdu soukromý) se nynější „etalon mravnosti“ VH stal (snad) jediným restituentem u nás, kterému se při „navrácení“ Lucerny podařilo prolomit 5. Benešův dekret, tedy dekret tzv. kolaborantský. Neříkám, že VH sám kolaboroval s nacisty – vzhledem ke svému věku ani nemohl – ale tyl z majetku takto nabytého. Styděl se za to? Přemýšlel o tom? Filosofoval? Přemýšlel o pravdě a lásce? Nevím, je ale jisté, že polovinu Lucerny následně prodal Chemapolu v čele s „estébákem“ Junkem – za 300 milionů korun. Vzpomínáte ještě? (Mimochodem, dodnes mi vrtá v hlavě údaj z oficiálního životopisu VH, podle něhož nemohl kvůli buržoaznímu původu svých rodičů studovat vysokou školu, ale… jeho bratr vystudoval. Co mi na tom jen, sakra, připadá divné?) Přišlo mi divné i to, že přehlížel KSČM – nikdy jsem je nevolila a volit nebudu, ale „demokratický“ prezident odmítal zástupce značného počtu spoluobčanů. Není na tom náhodou něco špatně?

Na mezinárodní scéně se z VH coby odmítače vojenských paktů stal nejen mužem, který Československo a posléze ČR – po příslušné likvidaci zbrojního průmyslu, aby zbyl větší koláč na ostatní – dovedl až do NATO. Sám sebe přitom, dál s pověstí mravní ikony, pasoval na rozhodce toho, co je správné a co nikoli. Výsledkem tak je, že se proměnil v horlivého obhájce všech amerických útoků, na které si jen vzpomenete, a v době před americkým útokem na Irák pomohl Bushovým neokonzervativcům rozdělit Evropu na „starou“, tedy na tu, která má vlastní názor a do zabíjení se nežene, a na „novou“, která vlastní názor nemá a jako poslušný pudlík odkýve vše, co se po ní chce. „Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného,“ sliboval přitom ale „humanitární bombardér“ ještě v roce 1989.

Proč ale najednou začal humanista VH podporovat války a zabíjení? Možná, že usoudil, že za určitých okolností je síly prostě třeba. V případě Iráku tak podpořil svržení jednoho diktátora výměnou za smrt 1,6 milionu lidí, ale zdá se, že nikdy tohoto válečného zločinu – mezinárodní právo totiž existuje bez ohledu na to, co si o něm VH a další myslí -- nezalitoval. V případě arabských revolucí z letošního roku pak ale vyzýval ke klidu a egyptské revolucionáře, kteří bojovali a bojují za apriorní lidskou důstojnost a aspoň zbla demokracie, nabádal, aby se vyvarovali násilí. A nejspíš se prostě nechali postřílet. Humanista. Demokrat. Kovaný. Ve všech tehdejších rozhovorech zdůrazňoval, že Mubarak je jasně nedemokratický muž Ameriky a proto… hlavně klid. Nic nedělejte.

Jeho skonem USA a další nedemokratické síly na světě, které se označují za „ochránce svobody a demokracie“, přišly o možná nenahraditelnou figurku z nepříliš početné sady, která poskytovala mezinárodní intelektuálské krytí pro americké války i represe amerických spojenců, přičemž ale vždy stihla kritizovat podobné (byť vždy mnohem méně krvavé) akce „nepřátel“, tedy hlavně studenoválečnických „hrozeb“ ze strany Ruska a Číny. My, vlastně sorry, USA a pak někde daleko vzadu, ale o to snaživěji my, smíme vše, zatímco oni nic. Kyš kyš.

Havel humanista? Moralista? Zoufalec? Nebo prostě jen loutka, která stafáž americkým agresím dělala i svým členstvím v neoliberálním Committee on the Present Danger, spolku, jehož cílem bylo dostat svět pod nadvládu USA. Pod nadvládu amerického impéria. Podepsal (spolu s Vondrou, Schwarzenbergem a dalšími) i Projekt pro nové americké století (PNAC), jehož cílem bylo totéž? „Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného.“ Vzpomínáte?

Humanista podepsal i „zvací dopis“ americkému radaru u nás, jehož praktický smysl nebyl s to nikdo racionálně vysvětlit – samozřejmě kromě zisku pro americké zbrojovky, jednu z nichž u nás zastupoval nynější ministr české vlády pan Vondra.

Z Václava Havla disidenta se v posledních dvaceti letech zkrátka stal Václav Havel loutka. Figurka. Panáček, který ochotně prohlásí to, co ve Washingtonu (a nejen tam, protože seznam „osiřelých“, kteří se chystají na pohřeb do Prahy je impozantní) chtějí slyšet. Možná jsou na tom Obama a spol tak špatně, že jim bude VH opravdu chybět. Možná je na tom náš svět tak špatně, že i VH v něm – alespoň pro některé -- mohl být svým způsobem pozitivní osobou. A umím si představit i to, že už radnice některých českých měst přemýšlejí o tom, že po VH pojmenují ulici nebo náměstí. Prosím vás o jedno: Náměstí Míru nenahrazujte Náměstím Havlovým. A náměstí nebo ulici Revoluce nebo Svobody taky ne.



Co opravdu pro Českou republiku znamenal Václav Havel, snad někdy posoudí historici. My dnes bychom neměli být pokrytci. Nebo zaslepenými a snaživými hlupáky, kteří si pro svůj pocit spokojenosti a alibismu vytvářejí nové mýty. To si totiž VH fakt nezaslouží.

PS

(z Novinky.cz):

„Vláda si je vědoma výjimečnosti Václava Havla, nejen jako prezidenta, ale i jako morální autority, která vedla změny roku 1989, a rozhodla se jej zařadit po bok T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Proto předkládám Sněmovně zákon jako výraz ocenění zásluh Václava Havla, jež překračují hranice republiky i Československa,“ řekl Nečas.

„Žádám média, politiky a občany, aby se vyvarovali nevhodných projevů během smutku,“ doplnila vicepremiérka Karolína Peake (VV).

zdroj: http://www.literarky.cz/tereza-spencerova/7333-havel-jak-ho-nyni-vichni-vzyvaji-zemel-u-davno (So súhlasom autorky)

foto: aktualne.cz

2 komentáre:

  1. Bábkové (loutkové) divadlo, bohužiaľ táraniny, ktoré nemajú ani len úroveň slabých odvarov politickej filozofie. Jasné väzby na neosocializmus, zrada samého seba a svojich ideálov, aj to je pán Havel, nech mu je zem ľahká a mne odpustené tieto slová.

    OdpovedaťOdstrániť
  2. havel toto indivídeum,ktoré predalo za judášky groš čechov a slovákov a národnosti žijuce v prosperujucomštáte do otroctva kapitalistom.nezodpovedný živel a americký patolízač je zodpovedný za devastáciu slušného života ludí v socialistickom československu. historiografia o pár rokov ho bude právom hodnotiť ako vraha a vlastizradcu...

    OdpovedaťOdstrániť