utorok, 20. decembra 2011

Václave Havle, pouč nás, co je to skutečná demokracie!

JIŘÍ BAŤA | Britské listy
Je poněkud abstraktní, když se v současnosti Havel angažuje jako hlasatel, ne-li učitel demokracie, pro kterou sám v současných domácích podmínkách nečiní nic. Nicméně jeho ješitnost mu nebrání, aby poučoval jiné národy, jak a co činit pro dosažení opravdové demokracie ve svých zemích, když on sám není schopen být nápomocen realizovat opravdovou demokracii ve své zemi.

Exprezident Václav Havel vyzval opoziční síly v Rusku, aby se neustále domáhaly občanských práv a svobod a aby přesvědčily ruské občany, že to, co se jim předkládá jako demokracie, žádnou demokracií není. Vyzval opoziční struktury, aby se spojily, vytvořily stínovou vládu a oslovovaly občany po celém Rusku. Opozice by měla založit vlivné právní instituty na obranu občanů před policejní a justiční šikanou a vyzvat krajany, kteří v posledních letech udělali zkušenost s demokratickými svobodami na Západě, aby se rozvzpomněli na své kořeny a podpořili rozvoj občanské společnosti doma. Politický tlak (na Rusko) by měl samozřejmě přicházet i ze zahraničí. (Zpráva z tisku)

Chápu, že Václav Havel má již delší dobu zdravotní potíže. Pokud je mi známo, jsou to potíže s dýcháním, tedy plícemi především, snad i nějaké drobné neduhy jiné, způsobené stářím (soudě podle foto ze setkání s dalajlámou), že je snad i vysílen natolik, že jej musí i sám dalajláma při chůzi podpírat, ale nějak mi uniká, že by měl potíže psychického rázu. Tedy alespoň se o tom nepíše – a takové věci jako např. návštěvu přítele Alzheimera by si bulvár sotva nechal uniknout. Nicméně i kdyby byl zdráv jako řípa, pochodoval jako sokol a kolem sebe i nadále šířil optimismus, pravdu a lásku, jeho výše uvedené „vyznání“ a udělování rad ruskému lidu jak se domoci opravdové demokracie je úlet.

V. Havel byl svého času coby představitel OF glosátorem demokracie, lidských práv a svobod; ty byly v české kotlině proklamovány jen několik málo měsíců po VLSR, aby vzápětí vzaly za své. Je sice pravda, že demokracií se dodnes ohání jak sám Havel, tak všichni jeho kamarádi, včetně dnešních politiků, otázka však stojí, jakou si kdo demokracii představuje. Jestliže V. Havel o ní plamenně hovořil na mítincích OF, stejně tak ve svých projevech jako prezident, byly to představy v té době snad ještě i nadějné a reálné; jenže jak šel čas, představy vzaly za své.

Po skončení politické kariéry se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu víceméně stáhnul do ústraní, což ovšem neznamenalo, že by čas od času nedal o sobě vědět, např. režírováním své poněkud introverní hry Odcházení, nebo svými bohužel již zcestnými, od jeho dříve promyšlených, proklamovaných myšlenek a tendencí dnes výrazně odbočujícími a s realitou se rozcházejícími názory a proslovy.

Je poněkud abstraktní, když se v současnosti Havel angažuje jako hlasatel, ne-li učitel demokracie, pro kterou sám v současných domácích podmínkách nečiní nic. Nicméně jeho ješitnost mu nebrání, aby poučoval jiné národy, jak a co činit pro dosažení opravdové demokracie ve svých zemích, když on sám není schopen být nápomocen realizovat opravdovou demokracii ve své zemi. Na rozdíl od podpory opozice v Rusku českou opozici nepodporuje, neradí ji a až provokativně ji přehlíží. Vědomě, protože by nejspíše se zlou pochodil. O jeho demokracii nejspíše nemá ani opozice, ani občané již zájem! Je proto až troufalost vyzývat opoziční síly v Rusku, aby se neustále domáhaly občanských práv a svobod a aby přesvědčily ruské občany, že to, co se jim předkládá jako demokracie, žádnou demokracií není. Ještě že Havla nenapadlo dát jim jako příklad demokracii v Česku. To by totiž bylo faux pas největšího kalibru. Nicméně i když takové a podobné „chorobné výlevy“ pobaví, na druhé straně je to však i smutné, kam až Václav Havel se svým neopětovaným či zneuznávaným velikášstvím dospěl.

V souvislosti s výzvou V. Havla, která přímo koresponduje s demonstracemi nespokojených lidí v Rusku, je pozoruhodné konstatování Anny Čurdové o průběhu parlamentních voleb v Rusku, kterých byla účastna jako nezávislá pozorovatelka spolu s dalšími nezávislými pozorovateli z řad poslanců Evropského parlamentu, izraelského Knesetu, britské Dolní komory, belgického parlamentu, dále bývalých poslanců, sociologů, politologů – včetně italského politologa Giulietta Chiezi, který se dloudobě věnuje problematice Ruska, zástupci nevládních organizací i z USA a řada dalších.

A. Čurdová jednoznačně konstatuje, že jako pozorovatelka při volbách v Moskvě žádné konkrétní falzifikace nezaznamenala. O to pozoruhodnější jsou některé motivy a hesla protestujících ruských občanů, které označují volby za zmanipulované a nedemokratické, což zřejmě dává Václavu Havlovi záminku k jejích morální podpoře v boji o skutečnou demokracii. Otázka je, kolik lidí v Rusku vůbec ví, kdo Václav Havel je, respektive kdo byl, aby jeho „podporu“ a „výzvu“ brali skutečně vážně!


So súhlasom autora.

[ Zdroj: http://www.blisty.cz/art/61378.html ]

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára