streda, 24. apríla 2013

Omyl, který bolí

ILONA ŠVIHLÍKOVÁ | Britské listy
V posledních měsících jsme svědky revizí ekonomických přístupů, které kladly důraz na škrty a přísnou fiskální konsolidaci či obnovení důvěry finančních trhů jako všelék.

Nejenže se nyní za obnovení elementární keynesiánské logiky do boje pouští slavná ekonomická jména (Paul Krugman, Joseph Stiglitz), ale objevují se rovněž analýzy, které vyvracejí údajnou nedůležitost fiskálních multiplikátorů – včetně MMF, jak Britské listy informovaly.

Nejnovějším případem je pak přehodnocení vztahu veřejného dluhu na růst HDP.

Studie Reinhartové a Rogoffa z Harvardu o dopadech veřejného dluhu na růst HDP měla obrovský politický vliv. Zdaleka se tedy ve sporu o metodologii a propočty v této studii nejedná o pouhý akademický spor. Studie dvou slavných ekonomů došla totiž k závěru, že existuje všeobecná hranice veřejného dluhu – 90% HDP – kdy ekonomika prudce zpomaluje a zastaví se. Reinhartová a Rogoff uvedli, že mechanismus, kterým dluh na růst působí je především řízen úrokovými sazbami. Jejich studie se stala základem argumentace fiskální přísnosti (austerity) – tedy tvrdých škrtů i za časů recese, které můžeme nejsilněji pozorovat v EU, kde tento postoj dominantně prosazuje Německo.

Jenže…

Pokračovanie...

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára