utorok, 30. júla 2013

Oliver Stone pod palbou retardovaného českého tisku

DANIEL VESELÝ | Blisty
Vystoupení amerického režiséra Olivera Stonea na filmovém festivalu v Karlových Varech způsobilo u některých českých novinářů poprask. Někteří čeští novináři neunesli tíhu pohledu na svět, se kterým se jejich binární chápání nedokáže ztotožnit. Stone přitom prezentoval názory, jež jsou v řadě západních akademických kruhů považovány za legitimní. Novinářská klaka se kupodivu příliš nezabývala Stoneovým inspirativním projektem Nevyřčené dějiny Spojených států, který je pozoruhodným dokumentem důvěryhodně zpochybňujícím historii, již píší pouze vítězové.

Vždy mne fascinuje, jakých převratných stupidit jsou čeští novináři schopni. Asi nejhloupěji se předvedla dlouholetá redaktorka MfD Mirka Spáčilová, která Stoneovi věnovala hned dva texty. Ty lze považovat za bravurní příklad ideologického sekernictví. Spáčilová v článku s názvem Za silné Rusko, Írán a Čínu. Oliver Stone politicky školil Stoneovo vystoupení přirovnala k projevu komunistického poslance a bylo vymalováno. Na takový ideologický kalibr v kombinaci s fotografií šklebícího se režiséra vskutku neexistuje adekvátní sérum. Co na tom, že Stoneovy věty manipulativně vytrhala z kontextu, aby se vlk (v tomto případě čtenáři) nažral a koza zůstala celá. Spáčilová si bude muset zvyknout na to, že existují i lidé s jiným názorem, který v reálu prezentují velice solidním způsobem. Na dokumentu o nevyřčených dějinách USA Stone spolupracoval s uznávaným historikem Peterem J. Kuznickem a jde jistě o dílko, jež může přijít ideově zabedněné české kotlince k duhu.

Spáčilová ideologickým sekernictvím nešetří ani ve svém druhém článku s titulkem Hodný Sovětský svaz, zlé Státy. Co dělat, když hvězda poučuje. Nechápu, proč by někdo, kdo v zemi, která je dlouhodobě největším agresorem, žije a platí nemalé daně (jejichž prostřednictvím se vede třeba globální státně teroristická kampaň bezpilotních letounů), nemohl „poučovat“ a kritizovat její zločiny? Vždyť je to povinnost každého intelektuála. Spáčilová tedy zjevně nechápe poslání své práce.

Novinářka se rozepisuje o tom, že by někdo údajného „přítele Fidela Castra“ mohl naložit do vozu, odvézt do Jáchymova a předvést mu bývalé lágry. Redaktorka se považuje za „slušného člověka“, který při projevu „Vojtěchů Filipů“ raději opustí sál. Strážkyně ideologické čistoty Spáčilová přitom za minulého režimu psala recenze kupříkladu na televizní seriály Okres na severu, Gottwald nebo Třicet případů majora Zemana. Podle Spáčilové je v Okrese na severu „nesporným a největším kladem seriálu otevřenost a kritičnost, se kterými jeho tvůrci prezentovali některé problémy našeho každodenního života“. V recenzi na Gottwalda Spáčilová především vyzdvihuje historické poselství seriálu: „Seriál přiblížil mimořádnou osobnost Klementa Gottwalda několika generacím“. Spáčilovou evidentně zaujal i „major Zeman“, u kterého doufá v reprízování: „Ne každý televizní seriál se může prokázat kvalitním námětem i zpracováním. Připomeňme jen díla s kriminální tematikou, která tvoří značnou část západní produkce. Seriál Třicet případů majora Zemana právě v této oblasti dokázal, že lze spojit nezbytnou dávku detektivní zápletky a napětí s vysoce společenskou a politickou motivací v nedílný a přesvědčivý celek“.

Není proto divu, že v ideologickém psaní pokračuje paní novinářka dál – v novém demokratickém režimu, ačkoliv s opačným znaménkem, a není jí stydno špinit druhé za názory, které by v době, kdy psala nadšené recenze na zhovadilé normalizační seriály, údernicky přijala za své.

Vedoucí redakce kultura IDNES.cz Jana Záhorková pro změnu Olivera Stonea nazvala „agitátorem“ a píše, že „od dokumentu si chce ale odpočinout, čímž mnohým spadne kámen ze srdce“. Odbornice na nezávadnou kulturu Záhorková nikterak nezohlednila fakt, že dokument Nevyřčené dějiny Spojených států považuje nositel Pulitzerovy ceny Martin Shervin za „nejdůležitější historický narativ tohoto století“ a cení si jej další významné osobnosti a odborníci, jako jsou Daniel Ellsberg, Gar Alperovitz nebo Bruce Cumings. Tupá stranická rigidita je pro českou novinářskou obec tuze příznačná.

Podle slov Terezy Spáčilové, autorky článku s podbízivým názvem Zlo se jmenuje Amerika, hřímal Stone. A lidé odcházeli, Stone coby „člověk, jenž do postkomunistické země přijel hlásat, že máme vzít na milost Stalina“, předvedl „neomalenou politickou propagandu“. Spáčilová režisérovy názory, jež jsou podepřené konkrétními poznatky, dále označila za „neuvěřitelnou sérii konspiračně-protiamerických úvah“. Jablko v tomto případě nepadlo daleko od stromu.

Dan Macek v textu s názvem Oliver Stone: cynický provokatér nebo naiva píše, že si „slavný americký režisér v samém zápalu pro historický revizionismus už zjevně nevidí do úst“. Macek jako řada čtenářů těchto obskurních článků vyčítá Stoneovi jeho třídní původ, když uvádí „v padesátých letech by se to nestalo, SSSR byl ochoten se USA postavit,” stýskal si syn burzovního makléře po nejvypjatějším období boje proti třídnímu nepříteli“. Tato nelogická zkratka se u nás zhusta vyskytuje; jak je možné, že se zbohatlický synek žijící ve svobodné zemi může kladně vyjádřit o konkrétním kroku archetypálního nepřítele za studené války, přestože na té samé tiskové konferenci Sovětský svaz přiřadil k nacistickému Německu jako velmoc, která zanikla. I další Mackova moudra stojí za zmínku. „Neochota Washingtonu omlouvat se za to, že 60 tisíc Američanů položilo život ve snaze uhájit Jižní Vietnam před komunistickým záborem, ovšem možná souvisí s tím, jaký je dnes rozdíl mezi životem v Severní a v Jižní Koreji, za jejíž svobodu krváceli Američané o dekádu dřív z obdobných pohnutek,“ píše Macek. USA Jižní Vietnam před „komunistickým záborem“ nezachraňovaly. Naopak. Vietnamci chtěli uspořádat volby, v nichž by podle očekávání vyhrál Ho Či Min asi s 80 procenty hlasů. Uspořádání voleb však Spojené státy a jimi podporovaná diktatura na jihu, která připravila o život 80 000 lidí, sabotovaly a daly přednost eskalaci konfliktu. Co se týče „krvácení Američanů“ v Koreji – ví ctěný autor, že americké letectvo bombardovalo všechna větší města na severu poloostrova, která zničilo do základů, a doslova pak nemělo žádné další cíle k bombardování, jak říká odborník na dějiny Korejského poloostrova Bruce Cumings?

Laskavý čtenář může zhlédnout tiskovou konferenci, aby se mohl přesvědčit, že názory Olivera Stonea jsou naprosto legitimní a navíc promyšlené. Sám v roce 1979 navštívil Československo a uvedl, že to byla hrozná zkušenost. Sovětskou okupaci východní Evropy označil za strašnou. Stone volá po multipolárním světě, v němž nemá dominovat samolibá velmoc, ale běh světových dějin mají zajišťovat i další státy. Že nejde o vzorové demokracie, ale i o opresivní režimy? Nechť Stoneovi kritici zhlédnou jeho dokument Nevyřčené dějiny Spojených států a možná pochopí. Režisér uznává amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta a prohlašuje, že Obama by měl řešit skutečné problémy; je tedy obtížné ho považovat za „krajního levičáka“. Velmoci, jako byly nacistické Německo a Sovětský svaz, zmizely ze scény a možná jednou dojde i ke zmizení Spojených států, protože říše a tyranie jednoduše zanikají. Stone svou vlast hodnotí kriticky, neboť je to jeho povinnost, stejně jako povinnost ostatních amerických kumštýřů a intelektuálů. Nabídl českému publiku vzácný pohled, který není zamlžený bipolárním a zápecnickým vnímáním řady českých novinářů a jejich čtenářů.

Vystoupení Olivera Stonea na karlovarském festivalu způsobilo poprask a řadě lidí šlápl režisér na kuří oko. Je třeba podotknout, že podobná vystoupení potřebujeme jako sůl; jsou vskutku reflexí naší vlastní zabedněnosti a ideologické předpojatosti.


Prevzaté so zvolením autora.

[ Zdroj: http://www.blisty.cz/art/69261.html ]

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára